Vymírání, vymření, vyhynutí neboli extinkce je konec existence určitého biologického taxonu, nejčastěji druhu. Definuje se jako smrt posledního jedince daného druhu, přestože nejčastěji je druh odsouzen k záhubě mnohem dříve. Tento moment se určuje většinou až zpětně, po několika letech. Pokud vymření nastalo hluboko v geologické historii Země, datuje se přibližný čas podle fosilního záznamu.
Země je stará přibližně 4,54 miliardy let, život nejméně 3,5 miliardy nebo dokonce až 4,1 miliardy let. Více než 99 procent všech druhů, tedy kolem 5 miliard, které kdy žily na Zemi, jsou pravděpodobně vyhynulé. Odhady počtu v současnosti žijících druhů se různí a oscilují od 5 do 14 milionů (nejpravděpodobněji 7,4–10 mil.), z nichž bylo zatím popsáno 1,2 milionů. Více zde.
O IUCN
Mezinárodní svaz ochrany přírody (anglickyInternational Union for Conservation of Nature), IUCN, je mezinárodní organizace zaměřená na uchování přírodních zdrojů. Byla založena vroce 1948 a má sídlo ve švýcarskémGlandu u Ženevského jezera. IUCN spojuje 83 států, 108 státních institucí, 766 nevládních organizací, 81 mezinárodních organizací a kolem 10000 odborníků a vědců zcelého světa. Posláním IUCN je ovlivňovat, podporovat a pomáhat společnostem po celém světě vochraně celistvosti a rozmanitosti přírody a zajišťovat, že jakékoli využívání přírodních zdrojů bude spravedlivé a ekologicky udržitelné.
Kladivoun velký či kladivoun veliký (Sphyrna mokarran) je druh žraloka z čeledi kladivounovitých. Je největším zástupcem této čeledi, může dosahovat délky až okolo 6 metrů a hmotnosti více než 500 kg. Žije v tropických a subtropických vodách pobřežních oblastí a kontinentálního šelfu. Od ostatních kladivounů ho kromě velikosti odlišuje i vysoká srpovitě tvarovaná hřbetní ploutev a relativně rovná přední část hlavy. Jedná se o většinou osamoceně žijícího predátora, který loví ryby, paryby, korýše a hlavonožce. Jeho nejoblíbenější kořistí jsou různé druhy rejnoků a trnuch. Kladivoun velký je živorodý druh, samice porodí až 55 mláďat každé dva roky. Ačkoliv může být člověku potenciálně nebezpečný, útočí na potápěče či plavce jen zcela výjimečně. Sám je velmi vyhledávanou kořistí komerčních rybářů, především kvůli ploutvím, jež jsou užívány na vaření polévek. Výsledkem toho je, že žralok získal od IUCN status kriticky ohrožený.
Kobylka sága (na fotografii je zachycena, jak klade vajíčka do půdy) je IUCN vedena jako zranitelný druh a v ČR je tak vzácná (žije jen na jižní Moravě), že je zde považována za kriticky ohroženou.
Čolek dravý je největším druhem svého rodu, samice jsou větší než samci a měří celkově asi 180 mm, samci dosahují velikosti okolo 150 mm. Různé populace se liší ve velikosti, rovněž zbarvení je vrůzných lokalitách odlišné. Biologie čolka dravého se podobá biologii čolka velkého. Dospělci se na zemi živí žížalami, stejnonožci či měkkýši, ve vodě konzumují potravu menší. Rozmnožování probíhá ve stojatých až mírně průtočných vodách od dubna do června a během této doby žijí čolci ve vodě. Samice jednotlivě naklade až 250 vajíček, ze kterých se asi za dva týdny vylíhnou larvy. Ty měří 8,7 až 12 mm a dospělci se znich stávají za dva až tři měsíce. Čolek dravý zimuje vpodzemí, samice snedospělými jedinci někdy ive vodě.
Vakovlk tasmánský (Thylacinus cynocephalus) byl masožravývačnatec, který žil původně na území Austrálie, Tasmánie a Nové Guineje. Je znám také pod názvy tasmánský tygr (kvůli pruhům na hřbetu a zádi), tasmánský vlk nebo zkráceně pouze vakovlk. Předpokládá se, že vyhynul ve 20. století. Byl posledním žijícím druhem čeledi vakovlkovitých, jejíž někteří zástupci byli nalezeni ve fosilním záznamu již vobdobí raného miocénu.
Do doby, než se vAustrálii nakonci 18. století začali usazovat Evropané, již na pevnině téměř nebo úplně vyhynul, ale spolu sněkolika dalšími endemickými druhy (např. ďáblem medvědovitým) přežil vTasmánii. Jeho konečné vyhynutí je většinou připisováno intenzivnímu lovu, ale mohlo být také důsledkem nemocí, rozšíření psů nebo zásahu lidí do životního prostředí. Ačkoli je oficiálně považován za vyhynulého, občas se objevují nepotvrzené zprávy ojeho zahlédnutí.
Ikdyž ochránci přírody žádali ochranu vakovlka již od roku 1901 (zčásti kvůli zvyšujícím se obtížím při získávání jedinců pro zámořské sbírky), politické obtíže umožnily zavedení ochrany až vroce 1936. Ta byla tasmánskou vládou oficiálně vyhlášena 10. července 1936, neboli 59dní předtím, než poslední známý jedinec zemřel vzajetí.
Lebky zabitých bizonů amerických na fotografii z roku 1892. V té době byli bizoni vinou člověka na pokraji vyhynutí, jejich populaci se ovšem podařilo zčásti obnovit a stabilizovat.
Zčlánků týkajících se obsahu portálu můžete na tento portál odkázat šablonou {{Portály|Ohrožená a vyhynulá zvířata}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}. Vpřípadě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony {{Portály}}, vizte návod.
Pokud založíte nový článek týkající se ohrožených a vyhynulých živočichů, neváhejte ho přidat do nových článků.