Polární vír
oblast nízkého tlaku v horních vrstvách atmosféry, která se vyskytuje kolem pólů / From Wikipedia, the free encyclopedia
Polární vír (též polární vortex či polární cyklóna) je oblast nízkého tlaku v horních vrstvách atmosféry, která se vyskytuje kolem pólů. V atmosféře Země jsou normálně dva polární víry, které se nacházejí v oblastech severního a jižního pólu. Každý z nich představuje stálou rozsáhlou oblast nízkého tlaku. Polární víry se nacházejí ve střední a horní troposféře a zasahují i do stratosféry. Pod nimi leží velká masa studeného, hustého arktického vzduchu.
Rozhraní mezi chladnou suchou vzdušnou masou u pólů a teplou vlhkou vzdušnou masou dále směrem k rovníku je definováno polohou polární fronty. Polární fronta se vyskytuje přibližně kolem 60° zeměpisné šířky. Polární vír zesiluje v zimě a oslabuje v létě díky závislosti na teplotním rozdílu mezi rovníkem a póly.[1] Víry mají v poloměru do 1000 km a otáčejí se proti směru hodinových ručiček na severní polokouli a po směru hodinových ručiček na jižní polokouli; oba polární vortexy se tedy otáčejí kolem pólů směrem na východ. Stejně jako u ostatních cyklón je jejich rotace způsobena Coriolisovými silami.
Víry každoročně zesilují a zeslabují. Pokud je arktický vír silný, je jediný, jasně ohraničený tryskovým prouděním, zatímco když je slabší, dochází k rozdělení na dva nebo více vírů; když je velmi slabý, proud arktického vzduchu se stává více neuspořádaným a masy chladného arktického vzduchu mohou směřovat k rovníku a přinášet s sebou rychlý a prudký pokles teplot. Když severní vír oslabuje, rozděluje se na dva nebo více vírů, z nichž nejsilnější bývá v blízkosti Baffinova ostrova v Kanadě a druhý pak na severovýchodě Sibiře v Rusku.[2]
Polární vír na jižní polokouli je jedinou oblastí nízkého tlaku, která se nachází v blízkosti okraje Rossova šelfového ledovce, poblíž 160° západní délky. Když je polární vír silný, střední šířka západních větrů mírného pásu (západní větry u povrchu mezi 30° a 60° jižní šířky) zesilují a jsou stálé. Když je polární vír oslabí, oblasti vysokého tlaku ze středních zeměpisných šířek se mohou posouvat směrem na jih, působit na polární vír, tryskové proudění a na polární frontu. Tryskové proudění se pak začne ohýbat a odchylovat se na jih. Tím dochází k náhlému styku studeného suchého vzduchu s teplým, vlhkým vzduchem ve středních zeměpisných šířek, což vede k rychlým a dramatickým změnám počasí, známým jako studené vlny.[3]
V polárních vírech dochází k oslabování ozonové vrstvy – zejména na jižní polokouli – k maximu oslabení dochází na jaře.