Ole Einar Bjørndalen
norský biatlonista, osminásobný olympijský vítěz / From Wikipedia, the free encyclopedia
Ole Einar Bjørndalen (* 27. ledna 1974 Drammen, Norsko) je bývalý norský biatlonista, osminásobný olympijský vítěz, dvacetinásobný mistr světa a šestinásobný vítěz světového poháru. Během kariéry se dokázal prosadit také mezi specialisty lyžaři.
Ole Einar Bjørndalen | |
---|---|
Ole Einar Bjørndalen | |
Datum narození | 27. ledna 1974 (50 let) |
Místo narození | Drammen, Norsko |
Stát | Norsko Norsko |
Výška | 179 cm |
Hmotnost | 66 kg |
Choť | Nathalia Santerová-Bjørndalenová (2006–2012)[1] Darja Domračevová (od 2016)[1] |
Příbuzní | Dag Bjørndalen (sourozenec) Stephanie Santer (švagrová) Saskia Santer (švagrová) |
Oficiální web | oleeinarbjoerndalen.com |
Sportovní informace | |
Sport | biatlon |
Klub | Simostranda |
Lyže | Madshus |
Zbraň | Anschütz |
Ukončení kariéry | 2018 |
Světový pohár v biatlonu | |
Debut | 18. března 1993 |
Počet výher | 108 (79 individuálních) |
Stupně vítězů | 201 (148 individuálních) |
Velký glóbus | 6 (1997/98, 2002/03, 2003/04, 2004/05, 2005/06, 2007/08) |
Medaile v biatlonu | |
Olympijské hry | 8 – 4 – 2 |
Mistrovství světa | 20 – 14 – 11 |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20171210a10. prosince 2017 Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Biatlon na ZOH | ||
zlato | 1998 Nagano | sprint |
stříbro | 1998 Nagano | štafeta |
zlato | 2002 Salt Lake City | sprint |
zlato | 2002 Salt Lake City | vytrvalostní závod |
zlato | 2002 Salt Lake City | stíhací závod |
zlato | 2002 Salt Lake City | štafeta |
stříbro | 2006 Turín | vytrvalostní závod |
stříbro | 2006 Turín | stíhací závod |
bronz | 2006 Turín | hromadný start |
stříbro | 2010 Vancouver | vytrvalostní závod |
zlato | 2010 Vancouver | štafeta |
zlato | 2014 Soči | sprint |
zlato | 2014 Soči | smíšená stafeta |
Mistrovství světa v biatlonu | ||
bronz | 1997 Brezno-Osrblie | stíhací závod |
stříbro | 1997 Brezno-Osrblie | štafeta |
stříbro | 1998 Pokljuka | stíhací závod |
zlato | 1998 Hochfilzen | týmový závod |
bronz | 1999 Kontiolahti | štafeta |
bronz | 1999 Holmenkollen | hromadný start |
bronz | 2000 Holmenkollen | hromadný start |
stříbro | 2000 Lahti | štafeta |
stříbro | 2001 Pokljuka | hromadný start |
bronz | 2001 Pokljuka | štafeta |
zlato | 2003 Chanty-Mansijsk | štafeta |
zlato | 2003 Chanty-Mansijsk | hromadný start |
bronz | 2004 Oberhof | sprint |
bronz | 2004 Oberhof | stíhací závod |
bronz | 2004 Oberhof | vytrvalostní závod |
stříbro | 2004 Oberhof | štafeta |
zlato | 2005 Hochfilzen | sprint |
zlato | 2005 Hochfilzen | stíhací závod |
zlato | 2005 Hochfilzen | štafeta |
zlato | 2005 Hochfilzen | hromadný start |
stříbro | 2006 Pokljuka | smíšená stafeta |
zlato | 2007 Anterselva | sprint |
zlato | 2007 Anterselva | stíhací závod |
stříbro | 2007 Anterselva | štafeta |
bronz | 2008 Östersund | sprint |
zlato | 2008 Östersund | stíhací závod |
stříbro | 2008 Östersund | vytrvalostní závod |
stříbro | 2008 Östersund | štafeta |
stříbro | 2008 Östersund | hromadný start |
zlato | 2009 Pchjongčchang | štafeta |
zlato | 2009 Pchjongčchang | sprint |
zlato | 2009 Pchjongčchang | stíhací závod |
zlato | 2009 Pchjongčchang | vytrvalostní start |
stříbro | 2010 Chanty-Mansijsk | smíšená štafeta |
zlato | 2011 Chanty-Mansijsk | smíšená štafeta |
zlato | 2011 Chanty-Mansijsk | štafeta |
zlato | 2012 Ruhpolding | smíšená štafeta |
zlato | 2012 Ruhpolding | štafeta |
zlato | 2013 Nové Město | štafeta |
stříbro | 2015 Kontiolahti | štafeta |
zlato | 2016 Oslo | štafeta |
stříbro | 2016 Oslo | sprint |
stříbro | 2016 Oslo | stíhací závod |
bronz | 2016 Oslo | hromadný start |
bronz | 2017 Hochfilzen | stíhací závod |
Bjørndalen se poprvé prosadil na juniorském mistrovství světa v Ruhpoldingu 1993, odkud si překvapivě odvezl tři ze čtyř zlatých medailí.[2] Na mistrovství světa dospělých získal své první medaile v roce 1997 v Osrblie. Jednalo se o stříbrnou medaili ze štafetového závodu a o bronzovou medaili ze stíhacího závodu. První zlatou medaili na světovém šampionátu vybojoval v roce 1998 v Pokljuce, kde napomohl k vítězství v týmovém závodě. Na tomto šampionátu získal také stříbro ve stíhacím závodě. Další stupně vítězů vybojoval také na mistrovstvích v letech 1999, 2000 a 2001. Na mistrovství světa 2003 v Chanty-Mansijsku získal první zlaté medaile také v individuálních závodech, když vyhrál sprint a závod s hromadným startem. V Oberhofu na mistrovství světa 2004 získal čtyři cenné kovy a o rok později, v Hochfilzenu 2005, vybojoval čtyři zlaté medaile – ve sprintu, stíhacím závodě, štafetě a závodě s hromadným startem. V roce 2007 rozšířil sbírku medailí o další tři medaile, z toho dvě zlaté ze sprintu a stíhacího závodu. Na mistrovství světa 2008 v Östersundu obsadil stupně vítězů v pěti závodech a stal se mistrem světa ve stíhacím závodě. Čtyři prvenství vybojoval také v závodech na mistrovství světa 2009 v Pchjongčchangu. V letech 2010–2015 získal na světových šampionátech dalších sedm medailí ve štafetových závodech a na domácím Mistrovství světa v biatlonu 2016 v Oslu získal stříbrnou medaili ve sprintu i v následném stíhacím závodě a s norským mužským týmem dokázal triumfovat ve štafetě. V závodu s hromadným startem přidal ještě bronzovou medaili. Medailovou sbírku rozšířil i na Mistrovství světa v biatlonu 2017 v Hochfilzenu, kde získal ve stíhacím závodě bronzovou medaili.
Na olympijských hrách startoval poprvé v roce 1994 v domácím Lillehammeru, kde se medailově neprosadil. Na olympijských hrách 1998 v Naganu napomohl k zisku stříbrné medaile norské štafetě a stal se olympijským vítězem ve sprintu. Velké úspěchy zaznamenal na olympijských hrách 2002 v Salt Lake City, kde zvítězil ve třech individuálních závodech a také se štafetou. Na dalších olympijských hrách v roce 2006 v Turíně obsadil stupně vítězů ve třech individuálních závodech, nicméně prvenství nevybojoval. V závodě štafet na olympijských hrách 2010 ve Vancouveru získal prvenství a přidal druhé místo ve vytrvalostním závodě. A na olympijských hrách 2014 v Soči se radoval ze zisku zlata hned v úvodním sprinterském závodě, stejně jako při následné olympijské premiéře závodu smíšených štafet a stal se nejstarším vítězem individuální disciplíny v historii zimních olympijských her.[3][4] Dvojice ruských triumfů ho zároveň pasovala do role nejúspěšnějšího sportovce zimních olympijských her vůbec – když ziskem 13 cenných kovů z olympijských her předstihl svého krajana Bjørna Dæhlieho. V roce 2020 získal dodatečně bronzovou medaili ze závodu štafet na ZOH 2014 po diskvalifikaci ruské štafety.
Ve světovém poháru dokázal šestkrát vyhrát celkové hodnocení, čtyřikrát obsadil druhé místo a jednou třetí místo. Během své kariéry zvítězil ve 125 jednotlivých závodech světového poháru (započítány jsou také výsledky z mistrovství světa a olympijských her). V roce 2006 dokázal vyhrát jeden individuální závod světového poháru v běhu na lyžích ve švédském Gällivare.
V dubnu 2018 oznámil ukončení aktivní sportovní kariéry.[5]