Nová latina
From Wikipedia, the free encyclopedia
Nová latina (Lingua Neolatina) je novověká verze latiny používaná hlavně v kladistice a systematice mezinárodního vědeckého slovníku. Termín přešel do obecného užívání mezi jazykovědci a přírodovědci ke konci devadesátých let devatenáctého století.
Pojem „nová latina“ označuje jazyk používaný k vědeckým či literárním účelům po skončení renesance (za její konec se často považuje rok 1600), ačkoliv např. redaktoři sbírky latinské literatury The I Tatti Renaissance Library, vydávané Harvardovou univerzitou, označují texty v renesanční latině také jako Neo-Latin.
Pravděpodobně nejdůležitějším dílem nové latiny a hlavní příčinou vydávání slovníků nových latinských slov, ke kterému v současné době dochází, je Binominální nomenklatura a klasifikační systém živých organizmů navržený Carlem Linném.