Marguerite Yourcenarová
francouzská spisovatelka a esejistka / From Wikipedia, the free encyclopedia
Marguerite Yourcenarová (8. června 1903 Brusel, Belgie – 17. prosince 1987, Bar Harbor, Maine, USA), nepřechýleně Marguerite Yourcenar, vlastním jménem Marguerite Antoinette Jeanne Marie Ghislaine Cleenewerck de Crayencour, byla francouzská autorka románů, esejí, povídek, básní, divadelních her, kritik a překladů. Pseudonym „Yourcenar“, který celý život užívala, je téměř úplnou přesmyčkou původního příjmení „Crayencour“. V roce 1980 se stala se první ženou zvolenou do Francouzské akademie.
Marguerite Yourcenarová | |
---|---|
Rodné jméno | Marguerite Antoinette Jeanne Marie Ghislaine Cleenewerck de Crayencour |
Narození | 8. června 1903 Brusel |
Úmrtí | 17. prosince 1987 (ve věku 84 let) Bar Harbor |
Místo pohřbení | Brookside Cemetery |
Povolání | romanopiskyně, básnířka, esejistka, překladatelka, vysokoškolská učitelka, spisovatelka, dramatička a literární kritička |
Témata | román, překlad, literární kritika, drama, literární činnost, esej, poezie a próza |
Významná díla | Hadriánovy paměti Kámen mudrců Alexis aneb Pojednání o marném boji Orientální povídky Severofrancouzské archivy … více na Wikidatech |
Ocenění | Cena Feminy (1968) Erasmus Prize (1983) společník Americké akademie umění a věd komandér Řádu čestné legie Velká cena za literaturu Francouzské akademie … více na Wikidatech |
Partner(ka) | Grace Frick |
Rodiče | Michel-Charles de Crayencour a Fernande de Cartier de Marchienne[1] |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jejím nejznámějším dílem jsou Hadriánovy paměti (1951), román v podobě fiktivních pamětí, které římský císař Hadrianus adresuje svému nástupci. Z dalších historických textů lze jmenovat rozsáhlý román Kámen mudrců o belgickém alchymistovi Zenonovi a prózu Anna, soror... (1981), zasazenou do Neapole konce 16. století. Z raných textů si získaly oblibu Orientální povídky (1938) a Rána z milosti (1939), situovaná do válkou zasaženého Pobaltí kolem roku 1920. Posledním velkým dílem byl napůl autobiografický cyklus Labyrint světa, který spisovatelka psala od počátku 70. let až do smrti. Do francouzštiny přeložila Yourcenarová Vlny Virginie Woolfové, Co všechno věděla Maisie Henryho Jamese a další díla.
Po vypuknutí druhé světové války odplula z Francie do Spojených států, kde žila se svou životní partnerkou Grace Frickovou, nejprve v New Yorku, později, od roku 1950, v domě nazývaném „Petite Plaisance“ v obci Northeast Harbor na ostrově Mount Desert Island ve státě Maine. Yourcenarová se vyznačovala širokým literárním a kulturním rozhledem a ovládala klasickou latinu a řečtinu, s oblibou cestovala. Literárně navazovala především na Andrého Gida. Ve svých textech, historických i autobiografických, se pokoušela dobrat obecného smyslu lidského života a zkoumala otázky lidské paměti a identity. Oblíbeným prvkem byla také mužská homosexualita. Její ranější díla bývají pro svůj důraz na vášeň a utrpení někdy popisována jako až barokní, pozdější tvorba je uměřenější. Vysoce je hodnocen také autorčin bohatý jazyk a schopnost sevřené kompozice.