Londýnská smlouva (1913)
From Wikipedia, the free encyclopedia
Londýnská smlouva byla podepsána 30. května 1913. Byla výsledkem londýnské konference v letech 1912–1913, která se zabývala územními změnami vyplývajícími z výsledků první balkánské války.[1] Londýnská konference skončila 23. ledna 1913, poté co se v Osmanské říši uskutečnil převrat a osmanský velkovezír Kamil Paša byl nucen odstoupit. Vůdce převratu Enver Paša pak přikázal odchod osmanské delegace z konference, a Londýnská smlouva tak byla nakonec podepsána bez Turků. Signatáři byli tudíž jen členové vítězného Balkánského svazu (Srbsko, Řecko, Bulharsko a Černá Hora) a velmoci Spojené království, Německo, Rusko, Rakousko-Uhersko a Itálie. Smlouva měla dva hlavní body: 1. Celé evropské území Osmanské říše na západ od linie mezi Enosem (dnešní Enez) u Egejského moře a Midií (dnešní Kıyıköy) u Černého moře bylo postoupeno Balkánskému svazu, kromě území Albánie. 2. Osmanská říše se zřekla ostrova Kréta.