Linie následnictví rakousko-uherského trůnu
seznam na projektech Wikimedia / From Wikipedia, the free encyclopedia
Následnictví rakousko-uherského trůnu se vztahuje na osoby, kterých se týká nárok na titul hlavy habsbursko-lotrinské dynastie a rovněž následnictví císařského trůnu rakousko-uherského, respektive královských trůnů uherského, českého, chorvatského a slovinského.
Pořadí odpovídá výnosům pragmatické sankce císaře Karla VI. (1713), která stanovovala nedělitelnost území spadající pod správu habsburské dynastie: Rakouské arcivévodství, České a Uherské království, jakož i jejich državy (Nizozemí, Slezsko ad.). Po roce 1804 pravidla následnictví dosud aplikovaná na územích patřících ještě pod habsbursko-lotrinskou správu, přešla na Rakouské císařství a později, od roku 1867, na Rakousko-uherskou monarchii. V roce 1918 došlo k detronizaci habsbursko-lotrinského rodu, což souviselo s rozdělením císařství na různé státy, což však nemělo na pořadí následnictví uvnitř starobylé císařské a královské dynastie vliv.
K následnictví rakousko-uherského trůnu jsou způsobilí pouze mužští členové habsbursko-lotrinské dynastie pocházející z legitimního manželství schváleného hlavou rodu.
Pořadí následnictví je založeno na principu mužské primogenitury (salické právo) a to vylučuje ženské potomky a děti z morganatických manželství. Změnu znamenala Pragmatická sankce z roku 1713, která uzákonila, že ženy mají nárok na hlavy rodu v případě, že by nebylo žádného žijícího přímého mužského potomka rodu. Aby byli členové rodu způsobilí k pořadí v následnictví hlavy habsbursko-lotrinského rodu, musejí kromě genealogických nároků splňovat také podmínku katolického vyznání.