Kryštof z Varese
From Wikipedia, the free encyclopedia
Kryštof z Varese OFM, latinsky Christophorus a Varisio, někdy uváděný pod pseudoynem Teofilo[1] byl původem italský františkán působící ve střední Evropě a českých zemích. Jeho rodným příjmením bylo Picinelli.[2] Ještě před vstupem do řádu získal doktorát z obojího práva.[3]
Kryštof z Varese OFM | |
---|---|
kněz | |
Zasvěcený život | |
Institut | františkáni |
Vykonávané úřady a funkce | |
Zastávané úřady |
|
Osobní údaje | |
Rodné jméno | Picinelli |
Místo narození | Itálie |
Datum úmrtí | 1491 |
Povolání | právník, teolog |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Když Jan Kapistrán získal roku 1452 na univerzitě v Lipsku řadu místních studentů i mistrů pro františkánský řád, svěřil jejich výchovu právě Kryštofovi.[4] Díky Kryštofově erudici mu dále Jan Kapistrán svěřil kázání pro kleriky a zakládání nových řádových komunit v nejvýznamnějších středoevropských městech – Vídni (1451), Vratislavi (1453) a Krakově (1453), kde měl využít svých schopností k vyjasnění právního postavení nové reformované větve staršího řádu.[5] Františkánský barokní historik Lucas Wadding bratra Kryštofa popsal: „Byl mužem učeným a s velkým přehledem v znalosti Písma svatého a ještě více v obojím právu.“[6] K jeho úkolům jakožto provinciála patřila zejména inkorporace starších slezských klášterů (Bytom, Kozlí, Hlubčice) do provincie, sestavení provinčních statut a zmírnění národnostně-jazykových sporů mezi bratřími.[5] Byl zvolen představeným - vikářem středoevropské (česko-rakousko-polského) františkánské administrativní jednotky - vikrariátu (provincie).[7] V roce 1454 se zranil po pádu z koně a následně trpěl v důsledku úrazu bolestmi. Přesto ještě v letech 1460 až 1462 působil jako diskret provinčního vikáře Gabriela Rangoni.[5]