Keltské náboženství
označení pro polyteistickou víru a praktiky starověkých Keltů / From Wikipedia, the free encyclopedia
Keltské náboženství, často také keltské pohanství nebo druidství (druidismus), jsou označení pro polyteistickou víru a praktiky starověkých Keltů, zaniklé po rozšíření křesťanství v západní Evropě na konci starověku a na počátku středověku. Keltové je souhrnný název pro etnika rozšířená ve starověku prakticky po celé Evropě, odkud byli postupně tlakem germánských kmenů ze severu a Římské okupace na jihu vytlačováni do severozápadní Evropy, od Británie po Skotsko.
Původně to byly velmi bojovné kmeny, jež uctívaly přírodní síly a hledaly své bohy v přírodních objektech a jevech. Keltské náboženské představy se tradovaly ústně a některé jejich rysy se dochovaly ve středověkých irských a velšských mýtech. Keltové brzy opustili své kulty přijetím křesťanství a první keltský kostel byl na Britských ostrovech postaven kolem roku 200 n. l.
Zvlášť významnou roli v náboženském životě keltů sehrávali druidi v roli učenců a kněží. Některé římské prameny uvádějí, že se na druida studovalo až 20 let. Byla to velmi vážená vrstva obyvatel. Každoročně se scházeli ke svým sněmům poblíž Carnutu, města na území dnešní Francie.
Posvátnou rostlinou Keltů bylo jmelí. Nejvyšším bohem v jejich systému byl Taranis. Mezi další významné bohy patřil Lugh – dobrý bůh světla, Cernunnos (Karnonos), Epona a Sequana. Jako posvátná zvířata uctívali jelena, koně a kohouta. Svým bohům přinášeli i lidské oběti, většinou však obětovali zvířata. Druidové uctívali rovněž stromy, zejména duby. Posvátné byly tzv. nemethony, neboli posvátné dubové háje, kam měli povolen vstup pouze druidi. Později, po střetu se středomořskými kulturami Říma a Řecka, přejali také jejich systém bohů.
Keltové své bohy většinou nezobrazovali, ke změně došlo až dobytím Galie Římany. Římané antické bohy zobrazovali v lidské podobě a ztotožňovali je s bohy porobených národů, jejichž jména ještě k tomu převáděli do latinského jazyka, tímto stmelováním náboženských představ napomáhali rozvoji synkretismu a posilovali náboženskou a jazykovou jednotu obyvatel říše. Nicméně někteří keltští bohové byli jen obtížně přístupní umělecké tvořivosti Římanů, například božstvo s latinským jménem Tarvos Trigaranus byl i v době romanizace zobrazován jen ve zvířecí podobě – tedy v podobě býka se třemi jestřáby. Navzdory tomuto násilného pořímštění keltské kultury lze dnes Římanům vděčit za to, že se díky nim dochovalo mnoho památek z keltského náboženství, latinská jména božstev a především jejich spojením s antickými bohy umožňuje ve hrubých odstínech jejich typologizaci a hierarchickém zařazení, když vše původní keltské nenávratně upadlo v zapomnění.