Katilinovo spiknutí
From Wikipedia, the free encyclopedia
Katilinovo spiknutí (někdy zvané Druhé Katilinovo spiknutí) bylo pokusem o státní převrat Luciem Sergiem Katilinou, jejímž cílem bylo svrhnout římské konzuly roku 63 př. n. l., Marca Tullia Cicerona a Gaia Antonia Hybridu, a násilně převzít vládu.
Spiknutí vzniklo po Katilinově porážce ve volbách roku 62 př. n. l., v nichž byl kandidátem na konzula. Sestavil koalici nespokojených – aristokratů, kterým voliči odepřeli politický pokrok, vyvlastněných farmářů a zadlužených vysloužilých Sullových vojáků – a plánoval se násilně zmocnit konzulátu. V listopadu roku 63 př. n. l. Cicero odhalil spiknutí, čímž Katilinu přiměl uprchnout z Říma a putovat ke své armádě v Etrurii. Následující měsíc Cicero odhalil devět dalších spiklenců spolupracujících s Katilinou v Římě a na radu senátu je nechal popravit. Začátkem ledna 62 př. n. l. byla Katilinova armáda poražena konzulem Hybridou v bitvě u Pistoii.
Odhalit pravdu o spiknutí je obtížné; je obecně známo, že starověké zdroje byly vůči Katilinovi silně zaujaté. Rozsah tohoto přehánění je nejasný a stále diskutovaný; většina klasicistů souhlasí s tím, že ke spiknutí došlo tak, jak je i tady popisováno – spíše než že by šlo o Ciceronův výmysl – ale připouští, že Katilinova skutečná hrozba byla zveličena.