Křesťanská sakrální architektura
architektura určená křesťanskému náboženství / From Wikipedia, the free encyclopedia
Křesťanská sakrální architektura (z latinského sacer – „svatý“, „posvátný“), to jsou křesťanské sakrální stavby. Slouží k rituálním a bohoslužebným účelům, k individuální meditaci, dále k setkávání věřících za účelem společného uctívání a chvály Boha. Nejběžnějšími typy těchto staveb jsou katedrály, baziliky, síňové či halové kostely, kaple, rotundy, baptisteria, , modlitebny nebo kláštery. Křestní rituál se ve starověku a raném středověku odehrával v baptisteriích. S pohřebními obřady a kultem mrtvých jsou spojené krypty, mauzolea, katakomby, martyria, karnery, (hřbitovní kaple), kostnice a hřbitovy, převážně s lidovou zbožností pak drobné sakrální stavby jako boží muka, křížové cesty, poutní místa i kříže u cesty.
Cílem křesťanské sakrální architektury je především poskytnout výlučný zasvěcený prostor, dále vyvolávat v lidech určité představy, citová hnutí a myšlenky, neboť zvláštní prostor sakrálních staveb pomáhá křesťanům přiblížit se k Bohu. Každé náboženské společenství s vyhraněnou soustavou názorů a teorií mělo a má svou vlastní specifickou architekturu, která se díky použité symbolice stává jeho výrazem. Pro její hlubší pochopení je potřeba znát vůdčí, formativní ideje daného společenství.