Juan Negrín
španělský premiér / From Wikipedia, the free encyclopedia
Juan Negrín y López ([xwan neˈɣɾin]; 3. února 1892, Las Palmas de Gran Canaria – 12. listopadu 1956, Paříž) byl španělský politik a lékař. Byl vůdcem Španělské socialistické dělnické strany (PSOE) a sloužil jako ministr financí. Několikrát byl předsedou Rady ministrů Druhé španělské republiky v letech 1937 až 1945, již v exilu. Byl posledním republikánským premiérem Španělska (1937–1939) během španělské občanské války a v době jeho vlády došlo k porážce republikánských sil povstaleckou frakcí pod vedením generála Franciska Franca. Zemřel v exilu v Paříži.
Juan Negrín | |
---|---|
Stranická příslušnost | |
Členství | Španělská socialistická dělnická strana (1929–1946) |
Rodné jméno | Juan Negrín López |
Narození | 3. února 1892 Las Palmas de Gran Canaria |
Úmrtí | 12. listopadu 1956 (ve věku 64 let) Paříž |
Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise (48°51′46″ s. š., 2°23′50″ v. d.) Grave of Negrín López |
Alma mater | Institución Libre de Enseñanza |
Profese | politik, vysokoškolský učitel, lékař a profesor |
Commons | Juan Negrín López |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Žádný z vůdců druhé španělské republiky nebyl tak kritizován jako Negrín, a to nejen frankistickými historiky. Zavrhla ho také důležitá část exilové španělské levice, včetně vedení jeho vlastní Socialistické strany a jeho bývalého přítele Indalecia Prieta, který se stal jeho nepřítelem. Byl uváděn jako hlavní odpovědný za prohru občanské války a obviňován z diktátorského stylu vedení a z toho, že prodal Španělsko sovětským komunistům a vyraboval španělskou státní pokladnu.[1][2] Podle historika Stanleyho G. Payna nebyl po skončení občanské války nikdo nenáviděnější než Negrín.[3] Socialisté Negrína vyloučili v roce 1946, ale v roce 2008 byl posmrtně rehabilitován.