Jako jiholibanonský konflikt se označuje téměř dvacet let trvající válečný konflikt z let 1982 až 2000 v oblasti tzv. bezpečnostní zóny na jihu Libanonu mezi Izraelem a jím podporovanými libanonskými milicemi a libanonskými muslimskými guerillami vedenými Íránem podporovaným ší'itským hnutím Hizballáh.[4][5] Může tak být rovněž označován déle trvající konflikt v regionu, započatý operacemi Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) v jižním Libanonu po událostech tzv. Černého září v Jordánsku. Rovněž tak jej lze chápat jako součást libanonské občanské války, jelikož historické napětí mezi palestinskými uprchlíky a libanonskými frakcemi podněcovala násilný vnitropolitický boj mezi různými skupinami.
Stručná fakta Trvání, Místo ...
Jiholibanonský konflikt |
---|
konflikt: izraelsko-libanonský, libanonská občanská válka, arabsko-izraelský |
Izraelské transportéry v jižním Libanonu se blíží k pozicím SLA, 1987 |
|
Trvání | 1982–2000 |
---|
Místo | jižní Libanon |
---|
Výsledek |
- odchod OOP z Libanonu
- jednostranné stažení izraelských sil z Libanonu v rámci širšího mírového plánu[1][2]
- konsolidace odporu pod vedením Hizballáhu
- rozpuštění Libanonské fronty národního odporu
- kolaps Jiholibanonské armády
- snížení významu dalších militantních organizací, včetně OOP
|
---|
Strany |
---|
|
Velitelé |
---|
|
Síla |
---|
|
Ztráty |
---|
IDF: 256 zabitých[3] SLA: několik set zabitých
| Hizballáh: 1283 zabitých Sýrie: 1 zabitý 7 zraněných LNRF: neznámý počet obětí
|
|
|
Dále zabito 272-288 libanonských civilistů a 90 izraelských civilistů. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zavřít
Důvodem izraelské invaze z roku 1982 a jí předcházející operace Lítání, jejichž cílem bylo vymýtit základny OOP a podpořit milice maronitských křesťanů, byly neustálé teroristické útoky ze strany OOP proti severoizraelskému civilnímu obyvatelstvu. Tato invaze, známá jako první libanonská válka, ve výsledku vedla k odchodu OOP ze země. Vytvoření bezpečnostní zóny v jižním Libanonu vedlo k větší ochraně izraelských civilistů před teroristickými útoky Hizballáhu a snížení počtu civilních obětí. Navzdory izraelskému úspěchu v rámci vymýcení základen OOP vedla tato invaze ve skutečnosti k zvýšení napětí a eskalaci konfliktu s místními libanonskými milicemi a měla za následek konsolidaci několika místních ší'itských hnutí. Postupem času docházelo k růstu necivilních obětí na obou stranách, a to jak díky používání modernějších zbraní, tak díky zkvalitnění taktiky Hizballáhu. Počátkem 90. let se Hizballáh stal s podporou Sýrie a Íránu vůdčím hnutím, které si monopolizovalo vedení guerillových aktivit v jižním Libanonu.
V roce 2000 splnil nově zvolený izraelský premiér Ehud Barak svůj předvolební slib a během jednoho roku stáhl veškeré izraelské vojáky z jižního Libanonu.[4] Důsledkem tohoto odchodu, který byl v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 425 z roku 1978, se stal bezprostřední a úplný kolaps Jiholibanonské armády podporované Izraelem.[6] Navzdory izraelskému rozhodnutí pokládá libanonská vláda a Hizballáh stažení za neúplné, jelikož Izrael neopustil tzv. farmy Šibáa. Po stažení Hizballáh monopolizoval svou vojenskou a civilní kontrolu nad jihem Libanonu.