Jidášův polibek
From Wikipedia, the free encyclopedia
Jidášův polibek, známý také jako Jidášova zrada, je čin, kterým Jidáš Iškariotský podle synoptických evangelií označil Ježíše zástupu s meči a holemi, který byl poslán od velekněží a starších lidu, a který ho přišel zatknout. Polibek Jidáš dává v Getsemanské zahradě po Poslední večeři a vede přímo k Ježíšovu zatčení pořádkovými silami Sanhedrinu.
Satan vstoupil do Jidáše. Tehdy se Jidáš Iškariotský, jeden ze Dvanácti, rozhodne, že promluví. Jidáš se pak rozhodl promluvit s veleknězem a se všemi představiteli chrámové stráže, aby jim oznámil, jak se chystá Ježíše zradit. Všichni byli velmi potěšeni zprávou, kterou jim Jidáš právě sdělil, a tak se rozhodli, že mu za zradu Ježíše zaplatí.
V průběhu Ježíšova života v Novém zákoně jsou události jeho označení nepřátelskými silami a následné popravy přímo předpovězeny, když Ježíš předpovídá svou zradu a zároveň předpovídá svou smrt.[1]
V širším slova smyslu může Jidášův polibek znamenat „akt, který se tváří jako akt přátelství, ale ve skutečnosti je pro příjemce újmou.“[2]
V křesťanství se zrada Ježíše oplakává na Škaredou středu (Svatou středu) ve Svatém týdnu.[3][4]