Jde v kráse
From Wikipedia, the free encyclopedia
Jde v kráse (1814, She Walks in Beauty) je krátká lyrická báseň anglického romantického básníka Georga Gordona Byrona napsaná v jambickém tetrametru. Tématem básně je výjimečná fyzická i vnitřní krása ženy bez jakéhokoliv náznaku vztahu mezi básníkem a touto ženou.[1]
Jde v kráse | |
---|---|
Anne Beatrix Wilmotová | |
Autor | George Gordon Byron |
Původní název | She Walks in Beauty |
Překladatel | Jaroslav Vrchlický a Josef Václav Sládek |
Jazyk | angličtina |
Žánr | lyrická báseň |
Datum vydání | 1814 |
Česky vydáno | 1890 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
K napsání básně byl Byron inspirován krásou paní Anne Beatrix Wilmotové, manželky Byronova bratrance sira Roberta Wilmota, se kterou se seznámil 11. června roku 1814 na jednom londýnském večírku. Báseň Byron ještě téhož roku poskytl ke zhudebnění židovskému skladateli Isaacu Nathanovi pro jejich společný cyklus Hebrejské melodie (1815, Hebrew Melodies), vzniklý převážně na motivy starozákonních textů.[2]
V průběhu času inspirovala báseň ke zhudebnění další skladatele, například Jeana Coultharda[3] nebo Erica Barnuma.[4] Britský hudební soubor Mediæval Bæbes zpívá celou báseň na svém albu The Huntress z roku 2012.[5]