Italský katepanát
From Wikipedia, the free encyclopedia
Italský katepanát (řecky Κατεπανίκιον Ἰταλίας, Katepanikion Italias) byla provincie Byzantské říše, která se v letech 965–1071 nalézala v jihovýchodní části Apeninského poloostrova. Vznikla povýšením barijského vojenského velitele (jeho původní hodnost byla stratégos) na hlavního velitele (katepanó) italských držav, a v době svého největšího rozsahu zahrnovala území jižně od linie vedoucí od Gargana do Salernského zálivu. Severně od této linie spadalo pod katepanát i město Amalfi a Neapol. V jedenáctém století území katepanátu začali postupně dobývat Normané. Bari padlo v dubnu 1071, čímž byzantská vláda nad touto částí Itálie skončila.
Italský katepanát Κατεπανίκιον Ἰταλίας
| |||||||||
Geografie
| |||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||
Státní útvar | |||||||||
Byzantská říše Byzantská říše | |||||||||
Vznik |
965 – založeno | ||||||||
Zánik |
1071 – dobytí jižní Itálie Normany | ||||||||
Státní útvary a území | |||||||||
|
Region a bývalá správní jednotka zhruba v rozsahu dnešní provincie Foggia se nazývá Capitanata, což vzniklo ze slova katepanát.