Irácká invaze do Kuvajtu začala 2. srpna 1990 a znamenala začátek války v Zálivu. Po porážce Kuvajtu Irák 4. srpna 1990 pokračoval ve vojenské okupaci země dalších sedm měsíců.[15] Invaze byla mezinárodně odsouzena a Rada bezpečnosti OSN přijala řadu rezolucí vyzývajících Irák, aby se stáhl z kuvajtského území. Irácká armáda však nadále Kuvajt okupovala a vzdorovala všem rozkazům RB OSN. Irák zpočátku založil „Kuvajtskou republiku“ jako loutkový stát, nicméně 28. srpna 1990 anektoval celou zemi; severní Kuvajt se stal okresem Saddamiyat al-Mitla' a byl sloučen do existujícího guvernorátu Basra, zatímco jižní Kuvajt byl vyčleněn jako zcela nový guvernorát Kuvajt.[16] V listopadu 1990 bylo přijetím rezoluce Rady bezpečnosti OSN 678 oficiálně uděleno Iráku ultimátum, aby se do 15. ledna 1991 bezpodmínečně stáhl, jinak bude odstraněn „všemi nezbytnými prostředky“ z kuvajtského území. V očekávání války s Irákem povolila BR OSN shromáždění vojenské koalice pod vedením Spojených států.
Stručná fakta Trvání, Místo ...
Irácká invaze do Kuvajtu |
---|
konflikt: Válka v Zálivu |
|
|
Trvání | 2. – 4. srpna 1990 |
---|
Místo | Kuvajt |
---|
Výsledek | irácké vítězství
- Rezoluce RB OSN 660 odsuzující invazi z 2. srpna
- Rezoluce RB OSN 661 uvalila mezinárodní sankce proti Iráku a deklarovala právo Kuvajtu na sebeobranu dne 6. srpna
- Rezoluce RB OSN 662 označila iráckou okupaci/anexi Kuvajtu za nezákonnou dne 9. srpna
- Rezoluce RB OSN 665 povolila námořní blokádu Iráku dne 25. srpna
|
---|
Změny území | Irák založil 4. srpna „Kuvajtskou republiku“ a 28. srpna ji anektoval
- Severní Kuvajt se stal okresem Saddamiyat al-Mitla' v iráckém guvernorátu Basra
- Jižní Kuvajt se stal iráckým guvernorátem Kuvajt
|
---|
Strany |
---|
|
Velitelé |
---|
|
Síla |
---|
|
Ztráty |
---|
295 mrtvých 361 zraněných (kuvajtský údaj) 120 tanků a obrněných vozidel zničeno 39 letadel 4 potopené lodě
| 420 mrtvých 12 000 zajatých[4] ~250 tanků zničených/zajatých 850+ obrněných vozidel zničeno/zajato[5][6][7][8] 57 letadel zničeno[9] 8+ Miragí F1 zajato 17 lodí potopeno 6 lodí zajato[10][11][12] 24 střel I-Hawk zničeno/zajato 36 houfnic M109 155mm zničeno/zajato 20–80 AMX-F3 155mm SPH zničeno/zajato[13][14]
|
|
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zavřít
Poté, co Irák nedodržel termín Rady bezpečnosti, koalice pokračovala v direktivě násilně vyhnat irácké jednotky z Kuvajtu zahájením letecké bombardovací kampaně války v Zálivu dne 17. ledna 1991. Jak bombardovací kampaň pokračovala další měsíc, Irák odpaloval rakety na Izrael; irácká vláda doufala, že izraelská odveta přiměje státy koalice s muslimskou většinou odvolat svou podporu tažení proti Iráku. K žádné takové odvetě však nedošlo a koalice zahájila pozemní invazi do Irákem okupovaného Kuvajtu a části Iráku 23. února 1991. Když irácká vojska ustupovala z Kuvajtu, zapálila přes 700 kuvajtských ropných vrtů, ale i tato strategie byla nakonec neúspěšná ve zmaření postupu koalice. Do 28. února 1991 byla irácká armáda zdevastována a kuvajtská nezávislost byla obnovena.
Ačkoli skutečný záměr za iráckým rozhodnutím zaútočit na Kuvajt je sporný, objevily se různé spekulace. Jeden z možných motivů se týkal neschopnosti Iráku splatit 14 miliard dolarů, které si vypůjčil od Kuvajtu během íránsko-irácké války.[17] Zastánci této teorie poukazují na kuvajtský nárůst těžby ropy, který držel irácké příjmy dole; úroveň těžby ropy v Kuvajtu byla nad povinnou kvótou, kterou stanovila Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC), která následně zemi vyzvala ke zmírnění těžby uprostřed prudkého poklesu světových cen ropy.[18] Irák interpretoval odmítnutí kuvajtské vlády snížit produkci ropy jako akt agrese proti irácké ekonomice. Počátkem roku 1990 Irák obvinil Kuvajt ze šikmých vrtů s cílem ukrást iráckou ropu přes irácko-kuvajtskou hranici, ačkoli některé irácké zdroje naznačovaly, že Saddám Husajn již učinil rozhodnutí zaútočit na Kuvajt několik měsíců před skutečnou invazí.[19] Během dvou dnů po začátku invaze byla většina kuvajtských vojáků přemožena Iráčany a většina kuvajtských představitelů se stáhla do Saúdské Arábie a Bahrajnu.