Hlístice
kmen prvoústých živočichů / From Wikipedia, the free encyclopedia
Hlístice (Nematoda) jsou kmen prvoústých živočichů ze skupiny Ecdysozoa. Jde o podlouhlé živočichy s červovitým, nečlánkovaným tělem, jejichž velikost se pohybuje od několika desítek mikrometrů až po několik metrů. Tělní dutina hlístic je pseudocoelní, chybí specializovaná oběhová a dýchací soustava. Osvalení těla zajišťuje jedna vrstva podélné svaloviny, jež je rozdělena čtyřmi lištami pokožky – hlístice nedokážou měnit průměr těla, ale pouze sebou „mrskají“. Svrchní část těla hlístic kryje vícevrstevná kutikula. Trávicí soustava je trubicovitá a úplná, pohyb potravy trávicí trubicí zajišťuje válcovitý hltan pracující jako savá pumpa. Vylučovací funkci mají jedna až dvě žláznaté buňky (renety), resp. odvozenější soustava specifických lišt, jež se táhnou podél boční strany těla. Hlavní centrum nervové soustavy představuje nevýrazný obhltanový prstenec, z něhož dopředu a dozadu vybíhají páry podélných nervových provazců. Smyslové orgány se omezují především na mechano- a chemoreceptory; nejvýznamnější z nich jsou tzv. amfidy v přední části těla.
Hlístice | |
---|---|
Háďátko Heterodera glycines s vajíčkem, zvětšeno 1000× | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Podříše | Eumetazoa |
(nezařazeno) | prvoústí (Protostomia) |
Nadkmen | Ecdysozoa |
Kmen | hlístice (Nematoda) Rudolphi, 1808 |
Sesterská skupina | |
strunovci (Nematomorpha) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hlístice bývají gonochoristé a objevuje se i pohlavní dimorfismus. Pohlavní orgány jsou u obou pohlaví trubicovité, v případě samic ústí samostatným vývodem, u samců se objevuje společný vývod rozmnožovací a trávicí soustavy. Specifickými vnějšími pohlavními orgány samců jsou jehlicovité spikuly, pomocí nichž se ukotvují v pohlavním vývodu samic. Vajíčka hlístic jsou značně odolná, chráněná obalem chitinózního a lipoidního charakteru. Vývoj v dospělce probíhá přes čtyři larvální stádia, ačkoli se nejedná o larvy v pravém slova smyslu: stádia odděluje pouze svlékání staré a tvorba nové kutikuly, vývoj samotný je přímý. Pro řadu hlístic je typická tzv. eutelie, tkáně jednotlivých jedinců tedy bývají tvořeny shodným počtem buněk.
Hlístice patří mezi druhově nejbohatší i celkově nejpočetnější živočišné kmeny vůbec. Celkový počet asi 30 000 popsaných druhů představuje jenom zlomek jejich skutečné bohatosti. Rozšířeny jsou jak v suchozemských, tak vodních ekosystémech, řada z nich odolává i extrémním podmínkám. Mnoho linií hlístic se v průběhu evoluce stalo parazity živočichů či rostlin, což vedlo k často komplikovaným životním cyklům: jmenovat lze například somatickou migraci larev v definitivním hostiteli, přítomnost různých mezihostitelů, vektorů a paratenických hostitelů nebo některé příklady parazitární manipulace. Některé hlístice jsou široce rozšířenými parazity člověka (k nejpočetnějším z nich patří roup dětský, škrkavka dětská nebo tenkohlavec lidský), domestikovaných zvířat a řada háďátek se etablovala mezi významné škůdce na plodinách. Obrovské důležitosti však hlístice nabývají i ve vědeckém výzkumu: háďátko obecné se stalo jedním z modelových organismů a jeho výzkum přinesl cenné informace ohledně buněčné a molekulární biologie.