Hasmoneovské království
judská dynastie (140-37 př. n. l.) / From Wikipedia, the free encyclopedia
Hasmoneovské království (někdy také hasmonejské království) vzniklo postupným vymaňováním se ze seleukovské nadvlády, které začalo makabejským povstáním roku 167 př. n. l. Roku 142 dosáhl Šimon Makabejský úplné nezávislosti a založil dynastii Hasmoneovců. Moc Šimona Makabejského a Jana Hyrkána vycházela z jejich velekněžského úřadu, s rostoucí mocí se však Hasmoneovci stále více odkláněli od původních ideálů makabejského povstání a vytvářeli hierokratickou a prohelénskou vrstvu saduceů. Ztráceli tak své zklamané přívržence (farizeje a esejce) a židovská společnost se začala štěpit. Nesourodost obyvatelstva se ještě více zvětšila po podmanění Samařanů a Idumejců.
Judské království ממלכת יהודה (Mamleḵeṯ Yehuda)
| |||||||
Geografie
| |||||||
Obyvatelstvo | |||||||
judaismus druhého chrámu | |||||||
Státní útvar | |||||||
vazal: Seleukovská říše Seleukovská říše (140–110 př. n. l.) nezávislý stát (110–63 př. n. l.) klientský stát: Římská republika Římská republika (63–40 př. n. l.) Parthská říše Parthská říše (40–37 př. n. l.) | |||||||
Vznik |
142 př. n. l. – osvobozovací boje | ||||||
Zánik |
6 n. l. – podřízení přímé římské správě | ||||||
Státní útvary a území | |||||||
|
Aristobúlos I. se rozhodl pojistit si svou pozici královským titulem, takže Judsko poprvé od zániku judského království roku 586 př. n. l. znovu získala vlastního krále. Za jeho nástupce Alexandra Jannaia se spory mezi saduceji a farizeji vyhrotily natolik, že farizeové proti králi povstali a jejich povstání bylo krutě potlačeno až po šesti letech. Královna Salómé Alexandra dokázala tyto spory umně utišit, po její smrti se však rozpoutaly boje o následnictví. Soupeři o trůn nakonec do země roku 63 pozvali římského vojevůdce Pompeia.
Pompeius podřídil království římské správě. V důsledku mocenských bojů uvnitř římské říše a partského vpádu do Sýrie však byla římská moc v Palestině oslabena, čehož využili přívrženci Hasmoneovce Antigona, kteří roku 40 př. n. l. povstali, vyhnali ze země římského správce Heroda a Antigona ustavili králem.
Herodes se ovšem utekl k římskému senátu, jenž mu udělil titul židovského krále. Roku 37 př. n. l. Herodes Judsko dobyl. Jeho rozporuplná vláda se vyznačovala uklidněním poměrů, ekonomickým růstem, přestavbou jeruzalémského chrámu a výstavbou pevností, vodovodů a divadel, zároveň však také brutálními popravami svých skutečných i domnělých odpůrců.
Po Herodově smrti roku 4 př. n. l. se království rozdělilo. Jeho jádro získal Archelaos, jemuž však Římané po stížnostech obyvatel na jeho krutost vládu odebrali a přeměnili tuto oblast na římskou provincii Judaea.