Generálplukovníci rakousko-uherské armády
rakousko-uherská vojenská hodnost / From Wikipedia, the free encyclopedia
Hodnost generálplukovníka byla jako druhá nejvyšší v rakousko-uherské armádě zřízena za první světové války. Nejvyšším postem v armádě byl polní maršál, tato hodnost vzhledem k předchozím několika desetiletím míru nebyla udělována a za první světové války ji získalo až později několik málo osobností. Nutnost zřízení hodnosti generálplukovníka vyvstala především kvůli kompetenčním sporům mezi německým a rakousko-uherským velením na východní frontě. Prvním generálplukovníkem se 22. května 1915 stal arcivévoda Evžen, o měsíc později hodnost získal také náčelník generálního štábu Franz Conrad von Hötzendorf (oba později získali vyšší hodnost polního maršála). Do struktur rakousko-uherské armády byla hodnost generálplukovníka zařazena až vyhláškou ministerstva války ze 13. září 1915, k častějšímu povyšování došlo až v následujícím roce. V několika případech neměla hodnost generálplukovníka žádný praktický dopad pro aktivní účast ve válce, protože hned zpočátku byla spíše jako čestný post udělena několika dlouholetým blízkým spolupracovníkům císaře Františka Josefa, kteří vzhledem k věku na frontu nebyli povoláni (Beck-Rzikowsky, Paar, Bolfras). Bez praktického významu bylo také udělení hodnosti Hermannu Kusmankovi, který v době povýšení pobýval v ruském zajetí a po propuštění již do aktivní služby nenastoupil. Historicky posledním rakousko-uherským generálplukovníkem se stal kníže Alois Schönburg-Hartenstein, který ji obdržel v listopadu 1918, kdy již monarchie byla v rozkladu.