Filozofický skepticismus
filozofické hnutí / From Wikipedia, the free encyclopedia
Filozofický skepticismus je jak filozofická koncepce, tak i filozofická škola (pyrrhonismus), jejichž podstatou je poznaní objektivní skutečnosti ve smyslu kritického racionalismu. Východní školy filozofického skepticismu, které se podstatně liší od západních filozofických směrů, vycházejí ve své metodologii z hlubokých epistemologických základů.
Rozsah filozofického skepticismu je od pochybnosti o možnosti filozofického řešení až po agnosticismus a nihilismus. Všichni antičtí filozofičtí skeptici se shodují v názoru, že poznání je možné jen díky apriorním předpokladům, které nelze odvodit ze smyslové zkušenosti, a proto je nutné jeho pravdivost neustále ověřovat. V klasické filozofii odkazuje skepticismus na osobnostní rysy školy „Skeptikoi“ – filozofů, o kterých se říkalo že „nic netvrdili, ale že se jenom domnívali“.[1] V tomto smyslu zastává filozofický skepticismus názor, že je třeba se vyvarovat postulátu konečné pravdy. Jediný systematický zdroj z této doby je od Sexta Empirica, protože většina antických skeptiků nezanechala žádné písemnosti, nebo se jejich spisy nezachovaly.
Moderní západní skepticismus vychází z názoru, že empirickou zkušeností lze bezprostředně poznávat ideje či univerzálie (Bertrand Russell). Russell viděl jediný skutečně účinný nástroj poznávání v přírodních vědách. Právě přírodní vědy a nikoliv morálka nebo náboženství měly být podle něho vzorem filozofie; Russell tak položil základy pro nynější vědecký skepticismus.