Druhá punská válka byla vybojována mezi Římany a Kartaginci v letech 218 až 201 př. n. l. Kartaginský vojevůdce Hannibal z rodu Barkasů v ní nejprve Římu uštědřil řadu porážek v takticky geniálně vedených bitvách, které jsou dodnes uváděny ve vojenských učebnicích. Římané následně přešli do několik let trvající opotřebovávací války, postupně zlikvidovali nebo neutralizovali spojence a hlavní kolonie Kartága a nakonec pod vedením Publia Cornelia Scipiona Africana zvítězili v bitvě u Zamy. Tato válka definitivně rozhodla boj obou měst o dominanci ve Středomoří ve prospěch Říma.
Stručná fakta Trvání, Místo ...
Zavřít
Z důvodu úplného zničení Kartága ve třetí punské válce v roce 146 př. n. l. a dlouhodobé hegemonie římské říše ve Středomoří se nedochovaly žádné historické prameny, které by popisovaly průběh války a její pozadí z kartaginského nebo skutečně neutrálního pohledu. Historikové se proto mohou opírat pouze o díla řeckých a římských antických autorů – především Polybia a Livia – a musejí je tudíž interpretovat velmi opatrně. Velké porážky, které Římané utrpěli během této války, byly jimi vždy vykládány tak, aby nijak nezpochybňovaly politické a sociální uspořádání římského státu. I při popisování katastrofálních proher na bitevním poli musela být velikost Říma vždy zachována tím, že byl nalezen určitý obětní beránek, jemuž byla vina za daný neúspěch připsána. Obzvláště to platí pro ničivou římskou porážku v bitvě u Kann.