Desatero přikázání v katolické teologii
soubor náboženských a morálních příkazů, které jsou uznávány jako morální základ v několika abrahámovských náboženstvích včetně katolické církve / From Wikipedia, the free encyclopedia
Desatero je soubor náboženských a morálních příkazů, které jsou uznávány jako morální základ v několika abrahámovských náboženstvích včetně katolické církve.[1] Jak je popsáno ve starozákonních knihách Exodus a Deuteronomium, tvoří přikázání součást smlouvy, kterou Bůh nabídl Izraelitům, aby je osvobodil z duchovního otroctví hříchu.[2] Podle Katechismu katolické církve – oficiálního výkladu křesťanské víry katolické církve – jsou přikázání považována za nezbytná pro dobré duševní zdraví a růst[3] a slouží jako základ katolického sociálního učení.[4] Přehled přikázání je jedním z nejčastějších typů zpytování svědomí, které katolíci používají před přijetím svátosti smíření.[5]
Přikázání se objevují v nejstarších církevních spisech;[6] Katechismus uvádí, že „zaujímají převažující místo“ ve výuce víry již od dob Augustina z Hippo (354–430 n. l.).[7][8] Církev neměla žádné oficiální normy pro výuku náboženství až do IV. lateránského koncilu v roce 1215;[9] důkazy naznačují, že přikázání byla používána v křesťanské výchově v rané církvi[10] a po celý středověk.[9] Domnělý nedostatek jejich výuky v některých diecézích byl základem jedné z kritik, kterou proti církvi zahájili protestantští reformátoři.[11] Poté první celocírkevní katechismus z roku 1566 poskytl „důkladné pojednání o každém přikázání“, ale větší důraz kladl na sedm svátostí.[12] Nejnovější Katechismus věnuje výkladu každého z přikázání velkou část.[7]
Církevní učení o přikázáních vychází převážně ze Starého a Nového zákona a ze spisů prvních církevních otců.[13] V Novém zákoně Ježíš uznal jejich platnost a instruoval své učedníky, aby šli ještě dál a požadovali spravedlnost, která by převyšovala spravedlnost zákoníků a farizeů.[14] Ježíš je shrnul do dvou „velkých přikázání“, která učí lásce k Bohu a lásce k bližnímu,[7] a poučují jednotlivce o jejich vztazích k oběma. První tři přikázání vyžadují úctu a respekt k Božímu jménu, dodržování dne Páně a zakazují uctívání jiných bohů. Další se zabývají vztahy mezi jednotlivci, například mezi rodiči a dětmi; zahrnují zákaz lhaní, krádeže, vraždy, cizoložství a chamtivosti.