Dějiny Kambodže
aspekt historie / From Wikipedia, the free encyclopedia
Dějiny Kambodže jsou dějinami území současného Kambodžského království, obnoveného roku 1993. Dějiny území lze vysledovat až do 5. tisíciletí př. n. l., nicméně prvním státním útvarem, o němž víme díky čínským zdrojům, byl Funan, který se v 1. až 6. století rozkládal v nejjižnější části Indočíny. Šlo o hinduistickou kulturu, se silnou socio-ekonomickou interakcí s Indií. V 6. století byl Funan nahrazen novým státem Čenla, který ovládl větší území a již udržoval více než jediné centrum moci.
Roku 802 byla založena Khmérská říše, velmi důležitá pro identitu Kambodžanů, neboť ač zaujímala území mnoha dnešních států jihovýchodní Asie (krom Kambodže i Vietnamu, Laosu a Thajska), politicky dominantním etnikem byli Khmerové, národ, který v současné Kambodži představuje 98 procent obyvatelstva. Říše dosáhla velkých úspěchů ve správě, zemědělství, architektuře, hydrologii, logistice, urbanismu i umění. Její základy byly jako u předchozích států hinduistické, ale v pozdějších fázích vývoje říše se prosadil i buddhismus, což mělo podle některých historiků podíl i na jejím rozkladu. Hlavním městem byl Angkor (ležící v dnešní kambodžské provincii Siem Reap), proto se někdy hovoří též o Angkorské říši. Když byla roku 1431 vyvrácena Ajutthajským královstvím (Thajci), začalo období někdy nazývané „temný věk kambodžských dějin“ (1431–1863).
Kambodžské království nadále fungovalo, ale jako menší regionální síla. Převládl pozvolna plně théravádový buddhismus (ve specifické místní variaci). Význam Angkoru upadl a lidé se přesunuli jižněji, k soutoku řek Mekong a Tonlesap, kde se šlo mnohem lépe zapojit do námořního obchodu. Zde bylo založeno město Čaktomuk (dnešní Phnompenh), kam roku 1443 i král Čau Ponchea Jat přesunul své sídlo. Roku 1528 bylo hlavní město přesunuto do Longveku. V roce 1601 se královské sídlo přesunulo do města Oudong a bylo zde až do roku 1866. Námořní obchod dal od 16. století zemi ekonomickou prosperitu, ovšem znamenal také vliv cizinců – zejména Malajců, Chamů a Evropanů – na vládu. Také Thajci a Vietnamci si stále více uvědomovali, že dolní Mekong je klíčem k ekonomickému ovládnutí oblasti a slabá kambodžská královská moc jim nedokázala vzdorovat. Vnější zásahy do nástupnické a sňatkové politiky vzaly královské rodině prestiž. A tak zatímco evropská kolonizace (v jihovýchodní Asii francouzská) byla pro Thajce a Vietnamce hrozbou (Thajci se jí ubránili, Vietnamci ne), pro kambodžskou královskou rodinu byla spíše vítanou oporou proti silnějším sousedům. Francouzi se vlády nad Kambodžou ujali roku 1863, v roce 1867 vznikl Francouzský kambodžský protektorát a roku 1887 byl začleněn do Indočínské federace známé jako Francouzská Indočína.
Koloniální éra přinesla řadu modernizačních projektů, nicméně v 50. letech se Francouzská Indočína zhroutila, pod tlakem protikoloniálního boje vedeného zejména Vietnamci. Kambodža vyhlásila nezávislost roku 1953. Do čela království se postavil král Norodom Sihanuk (korunován již 1941, od 1955 předal vládu otci a zastával politické posty, včetně premiérského). Království se zpočátku snažilo zůstat neutrální ve studené válce, ale boje v sousedním Vietnamu velmi radikalizovaly zvláště kambodžskou politickou levici. Komunističtí Rudí Khmerové v roce 1968 zahájili povstání. Sihanuk postavil do čela země pravicového generála Lon Nola, aby povstání zpacifikoval. Ten ale roku 1970 provedl státní převrat, monarchii svrhl a založil Khmerskou republiku, do jejíhož čela se postavil. Výsledkem bylo, že vládu nově neohrožovali jen partyzáni komunističtí, ale i monarchističtí. Obě skupiny dobyly značná území na venkově.
Roku 1975 pak hlavní město Phnompenh dobyli Rudí Khmerové. Ti vyhlásili nový stát Demokratická Kampučia a vedeni svou prapodivnou ideologií inspirovanou čínským maoismem, nenávidějící vše průmyslové, moderní a vůbec kulturní, zahájili brutální teror veškerého obyvatelstva a zničení veškeré kultury a tradice. Tyranie měla i rasistický aspekt, obětí se ve velkém staly národnostní menšiny (Vietnamci, Číňané, Laosané) ve jménu khmerské rasové nadřazenosti. Počet obětí jejich genocidy vystoupal do milionů. Zvrácený režim pak roku 1979 smetla invaze Vietnamu, jakkoli rovněž komunistického. Vietnamský okupační režim byl nazván Kampučská lidová republika. Šlo o režim loutkový, nicméně vrátil do země civilizaci.
Okupace skončila roku 1993. Bylo obnoveno království, do jehož čela se postavil znovu Sihanuk, a nastolena parlamentní demokracie. Režim má však mnoho problémů, zejména premiér Hun Sen byl obviňován ze zavraždění mnoha politických oponentů. Navíc, jako bývalý Rudý Khmer, jenž přeběhl k Vietnamcům, vždy bránil potrestání viníků genocidy ze 70. let a tvrdému postupu proti zbytkům hnutí Rudých Khmerů, které od vietnamského vpádu udrželo kontrolu nad oblastí u hranic s Thajskem. Od roku 2004 je králem Norodom Sihamoni, který studoval v Československu a hovoří plynně česky.[1]