Dějiny Brazílie
Dějiny jihoamerického státu / From Wikipedia, the free encyclopedia
Dějiny Brazílie počínají příchodem prvních obyvatel asi 10 000 let př. n. l. Evropané dorazili do Brazílie na počátku 16. století. První Evropan, který kolonizoval dnešní území Brazilské federativní republiky na jihoamerickém kontinentu byl Pedro Álvares Cabral (1467–1520) dne 22. dubna 1500 pod záštitou Portugalského království. Od 16. do počátku 19. století byla Brazílie kolonií a součástí portugalské říše. Původní území kolonie tvořilo 15 kapitanátů založených na pobřeží severovýchodního Atlantiku východně od hranice stanovené Tordesillaskou smlouvou z roku 1494 (přibližně 46. poledník západní délky), která oddělovala portugalské domény na východě od španělských na západě. Během následujících dob se území Brazílie rozšiřovalo na jih podél pobřeží a západně podél řeky Amazonky a dalších vnitrozemských řek. Hranice země se ustálily až na počátku 20. století.
Za napoleonských válek roku 1807 uprchl do Brazílie portugalský dvůr v čele s králem Janem VI., který zde vládl 13 let. V roce 1815 byla zrušena kolonie a vyhlášeno Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarve. Dne 7. září 1822 došlo k vyhlášení nezávislosti na Portugalsku a ustanovení Brazilského císařství. Vojenský převrat v roce 1889 dal vzniknout první Brazilské republice. Po vzoru USA byla roku 1891 přijata ústava a vyhlášeny Spojené státy brazilské. Brazílie prošla dvěma obdobími diktatur: první během Vargasovy éry (1930–1934 a 1937–1945) a druhé během vlády vojenské junty (1964–1985).