Byzantská řečtina
vývojová fáze řečtiny / From Wikipedia, the free encyclopedia
Byzantská řečtina nebo také středověká řečtina, případně střední řečtina, je označení pro vývojové období řečtiny zhruba od pátého či šestého století našeho letopočtu do pádu Konstantinopole v roce 1453. Označení středověká odkazuje k tomu, že dané období se zhruba shoduje se středověkem, označení byzantská k tomu, že se jedná o období, kdy řečtina vzkvétala v rámci byzantské říše, která se po pádu západořímské říše v roce 476 stala klíčovou evropskou velmocí a jíž byla od roku 610 úředním jazykem.
Stručná fakta Ἑλληνική), Rozšíření ...
Byzantská řečtina (Ἑλληνική) | |
---|---|
Rozšíření | Byzantská říše, východní Středomoří |
Počet mluvčích | zaniklý jazyk |
Písmo | řecké písmo |
Postavení | |
Regulátor | není stanoven |
Úřední jazyk | Byzantská říše |
Kódy | |
ISO 639-1 | není |
ISO 639-2 | grc (T) |
ISO 639-3 | grc (zahrnuje všechny varianty řečtiny do roku 1453) |
Ethnologue | (zahrnuje všechny varianty řečtiny do roku 1453) grc (zahrnuje všechny varianty řečtiny do roku 1453) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zavřít
V rámci vývoje řečtiny navazovala byzantská řečtina především na koiné, neboli novozákonní řečtinu, s výraznějšími vlivy attičtiny, a jejím nástupcem se stala novořečtina.