Buněčná smrt
From Wikipedia, the free encyclopedia
Buněčná smrt je souhrn procesů vedoucích ke konci života buňky, tedy do okamžiku, kdy buňka přestane vykonávat své funkce. To může být výsledkem přirozeného procesu odumírání starých buněk a jejich nahrazování novými (programovaná buněčná smrt, nejčastěji apoptóza)[1][2][3] nebo to může být důsledkem nemoci, lokalizovaného poškození nebo smrti organismu (nekróza).
Mezi apoptózou a nekrózou existují některé fundamentální rozdíly. Při apoptóze se buňka scvrkává (zmenšuje svůj objem), při nekróze obvykle bobtná (zvětšuje svůj objem). Při apoptóze se vytvářejí apoptotická tělíska, jež jsou většinou pozřena okolními fagocytujícími buňkami. Při nekróze dochází k vylití cytoplazmy ven z buňky do okolí. Hranice mezi apoptózou a nekrózou není ostrá, existuje mezi nimi poměrně plynulý přechod. Některé typy buněčné smrti jsou proto nazývány programovaná nekróza.
V odborné literatuře se vyčleňují i další typy buněčné smrti, například pyroptóza, nekroptóza, netóza a mnohé další.[4]
U jednobuněčných organismů znamená buněčná smrt zánik samotného organismu. U mnohobuněčných organismů může v mnoha případech plnit určitou funkci.