Bazofilní granulocyt
From Wikipedia, the free encyclopedia
Bazofilní granulocyty čili bazofily jsou speciální typ leukocytů nazývaných granulocyty. Mají velké dvoulaločnaté jádro a specifická granula v cytoplasmě, která lze obarvit bazickými barvivy. Bazofily jsou nejméně hojné granulocyty, které představují méně než 1% leukocytů v periferní krvi. Existenci bazofilů v krvi jako buněk obsahujících bazofilní granula poprvé popsal Paul Ehrlich v roce 1879. Životnost těchto buněk v organismu je pouze 2 - 3 dny. Bazofily byly někdy mylně považovány za prekurzory žírných buněk cirkulujících v krvi, které by mohly migrovat do periferních tkání a dozrávat do rezidentních žírných buněk ve tkáních. Bazofily hrají důležitou roli při alergických poruchách souvisejících s antigeny a IgE protilátkami, jako je kopřivka, astma, alergie na pyl, potravinový alergen, anafylaktický šok a atopická dermatitida. [1][2]