Aramejština
jazyk / From Wikipedia, the free encyclopedia
Aramejština (aramejsky ܐܪܡܝܐ) je jeden ze semitských jazyků. Ve staré formě (staroaramejština) byla asi v 15. století př. n. l. používána kočovnými Aramejci. V 6.–5. století př. n. l. se stala úředním jazykem perské říše. Svého času to byl velmi významný jazyk, nejen na Blízkém východě. V aramejštině jsou psány některé části Bible, aramejsky mluvil Ježíš Kristus. Aramejština, která se vyvinula z jednoho ze západosemitských dialektů, začala asi v 7. století př. Kr. postupně vytlačovat hebrejštinu jako dorozumívací jazyk a byla v době Ježíšově národním jazykem.[1] Užívalo se ho k významným mezinárodním obchodům (podobně jako latiny či řečtiny). K náboženským obřadům se však aramejština téměř vůbec neužívala, a to ani v době přelomu běžného letopočtu, tedy v době Ježíšovy dospělosti. Od babylonského zajetí byla aramejština všedním jazykem s výjimkou synagog, kde při čtení svatých písem bylo slyšet jen hebrejštinu.[1] V době babylonské např. prorok Daniel pod vlivem babylonské kultury sepsal část svého proroctví v aramejštině a stejně tak Ezdráš.[2][3] Zda se tehdy také aramejština používala při obřadech, lze usuzovat s pohledem k Ezdrášově Tóře, přinesené z Babylonu. Porfyrios v polemice Adversus Christianos tvrdí, že Mojžíšova Tóra lehla popelem při zničení Chrámu: „Z Mojžíšovy Tóry se nedochovalo nic, neboť údajně všechny jeho spisy shořely spolu s Chrámem. Všechny Mojžíšovy spisy později pod jeho jménem sepsali nepřesně Ezdráš a jeho následovníci tisíc sto osmdesát let po Mojžíšově smrti.“[4]
Aramejština (ܐܪܡܝܐ) | |
---|---|
Rozšíření | Sýrie, Irák, Izrael, Turecko, Palestina |
Počet mluvčích | ~ 500 000 |
Klasifikace |
|
Písmo | aramejské písmo |
Postavení | |
Regulátor | není stanoven |
Úřední jazyk | není úředním |
Kódy | |
ISO 639-1 | není |
ISO 639-2 | není |
ISO 639-3 | není |
Ethnologue | ARC |
Wikipedie | |
arc.wikipedia.org | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Aramejština dotvářela podobu jazykového úzu běžné komunikace obcí, mísená se starou hebrejštinou během obřadů a v diskusích vzdělanců na územích dnešního Izraele, především kohenů, k níž se v té době přidávala řečtina a latina kvůli římské okupační správě. V době Ježíšově se obyvatelstvo dělilo jednak na Židy a judaizované národnostní menšiny, jako byli Samařané a Idumejci, jednak na pohanské helénistické národy, které byly vzájemně spjaty řeckou kulturou. Tomuto rozdělení odpovídala také dvojjazyčnost obyvatel; mluvilo se aramejsky-přesněji řečeno západoaramejsky – a řecky.[1]