Americká výjimečnost
teorie, že USA jsou kvalitativně odlišné od ostatních zemí / From Wikipedia, the free encyclopedia
Americká výjimečnost (American exceptionalism) je teorie, že USA jsou kvalitativně odlišné od ostatních zemí. Tato teorie charakterizuje Spojené státy jako výrazně odlišné od ostatních států a národů, protože se jedná o "the first new nation" (první nový národ), který navíc vytvořil specifickou ideologii amerikanismu, jež je založena na svobodě, individualismu, republikánství, laissez-faire, rovnostářství a populismu.[2] Většinou, i když ne vždy, bývá americkou výjimečností přímo implikována americká nadřazenost všem ostatním státům a národům světa.[3]
Počátky teorie o americké výjimečnosti mohou být vysledovány k Alexisovi de Tocqueville, který jako první spisovatel označil Spojené státy jako "výjimečné" a to v letech 1831 a 1840.[4] Ke zpopularizování pojmu i teorií nejvíce pomohli Stalin a američtí komunisté. Američtí komunisté prohlašovali již ve 20. letech 20. století, že jsou Spojené státy ve výjimečném postavení a že pro ně tedy neplatí klasické zákonitosti marxismu, právě za tato tvrzení byli Stalinem označeni za kacíře a následně bylo spojení "americká výjimečnost" značně užíváno ve vnitřních bojích mezi americkými komunisty,[5] čímž se dostatečně zažilo a zpopularizovalo mezi vrstvami amerických intelektuálů, odkud se potom rozšířilo do celé americké společnosti.[6] V roce 1989 si skotský politolog Richard Rose povšiml, že většina amerických historiků s oblibou užívá termín "americká výjimečnost". Navrhl toto vysvětlení:
- "America marches to a different drummer. Its uniqueness is explained by any or all of a variety of reasons: history, size, geography, political institutions, and culture. Explanations of the growth of government in Europe are not expected to fit American experience, and vice versa."[7]
- „Amerika pochoduje do rytmu jiného bubnu. Její jedinečnost je vysvětlena některým, nebo všemi, ze skupiny příčin: historie, velikost, geografie, politické instituce a kultura. Vysvětlení růstu státního sektoru v Evropě nejsou předpokládána jako validní pro USA a naopak.“