Čtyři generace válečnictví
From Wikipedia, the free encyclopedia
Čtyři generace válečnictví je teorie popisující změnu způsobu vedení válek od roku 1648 do současnosti. Koncept poprvé popsali autoři William S. Lind, plukovník Keith Nightengale, kapitán John F. Schmitt, plukovník Joseph W. Sutton a podplukovník Gary I. Wilson v článku Marine Corps Gazette z roku 1989 s názvem „Měnící se tvář války: do čtvrté generace“. V roce 2006 byl koncept rozšířen plukovníkem Thomasem X. Hammesem v knize The Sling and The Stone.
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.