Územní opatství
From Wikipedia, the free encyclopedia
Územní opatství (dříve také opatství nullius, latinsky abbatia nullius) je forma územní jurisdikce katolické církve. Jedná se o takové opatství, které má jurisdikční samostatnost místní církve, tedy podobnou jako diecéze.
Každý opat, představený opatství, je ordinářem mnichů kláštera. Jeho pravomoc je omezena na území kláštera a na mnichy, kteří v tomto klášteře složili řeholní sliby (a v určitých věcech také na osoby v klášteře trvale žijící). Územní opat je nadto ordinářem vymezeného území v okolí kláštera, které nepatří k žádné diecézi, a toto území spravuje podobně jako biskup diecézi, i když nemusí být vysvěcen na biskupa. I když má územní opat jen kněžské svěcení, na území svého opatství má podobné administrativní pravomoci jako biskup v diecézi, včetně inkardinace (tedy jurisdikčního začlenění) kněží a jáhnů, kteří nejsou řeholníky. Není-li biskupem, nemůže však udělovat kněžské svěcení.