Æthelwulf
král Wessexu / From Wikipedia, the free encyclopedia
Æthelwulf (staroanglická výslovnost: [ˈæðelwuɫf];[1] staroanglicky „Urozený vlk“,[2] psaný též jako Ethelwulf; † 13. ledna 858) byl anglosaským králem Wessexu v letech 839 až 858.[pozn. 1] V roce 825 jeho otec, wessexský[pozn. 2] král Ecgberht porazil mercijského krále Beornwulfa a ukončil dlouhou mercijskou nadvládu nad anglosaskou Anglií jižně od řeky Humber. Král Ecgberht poslal Æthelwulfa s armádou do Kentu, odkud vyhnal podkrále dosazeného Mercijskými a sám byl otcem jmenován tamním podkrálem. Po roce 830 udržoval král Ecgberht dobré vztahy s Mercií a v této politice pokračoval Æthelwulf, když se roku 839 stal králem Wessexu, prvním synem od roku 641, který nastoupil po svém otci jako západosaský král.
Ethelwulf | |
---|---|
král Wessexu a Kentu | |
Miniatura krále Æthelwulfa v genealogickém seznamu králů Anglie ze 14. století | |
Doba vlády | 839 – 13. ledna 858 |
Narození | cca 795 Wessex |
Úmrtí | 13. ledna 858 Wessexské království |
Pohřben | Winchesterská katedrála |
Předchůdce | Ecgberht |
Nástupce | Æthelbald (Wessex) Æthelberht (Kent) |
Manželka | Osburga, Judita Flanderská |
Potomci | Alfréd Veliký, Æthelstan Kentský, Æthelswith, Ethelbald, Ethelbert Wessexský, Ethelred a Judith of Wessex |
Rod | Cerdikovci |
Otec | Ecgberht |
Matka | Redburga |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Za Æthelwulfovy vlády nebyli vikingové pro Wessex velkou hrozbou. V roce 843 byl sice poražen v bitvě proti vikingům u Carhamptonu v současném hrabství Somerset, ale velkého vítězství dosáhl v bitvě u Aclea v současném hrabství Surrey v roce 851. V roce 853 se připojil k úspěšné mercijské výpravě do Walesu s cílem obnovit tam tradiční mercijskou hegemonii. Téhož roku se jeho dcera Æthelswith provdala za mercijského krále Burgreda. V roce 855 se král Æthelwulf vydal na pouť do Říma. V rámci přípravy na pouť realizoval tzv. „decimaci“, při níž daroval desetinu svého osobního majetku svým poddaným. Svého nejstaršího žijícího syna Æthelbalda jmenoval králem Wessexu ve své nepřítomnosti, a svého dalšího syna Æthelberhta podkrálem Kentu a jihovýchodu Anglie. Král Æthelwulf strávil v Římě rok a na zpáteční cestě se oženil s třináctiletou Judith, dcerou západofranckého krále Karla Holého.
Když se král Æthelwulf vrátil do Anglie, jeho syn Æthelbald se odmítl vzdát západosaského trůnu a Æthelwulf souhlasil s rozdělením království, když se spokojil s východem a ponechal západ v Æthelbaldových rukou. Po Æthelwulfově smrti v roce 858 zůstal Wessex Æthelbaldovi a Kent Æthelberhtovi, ale Æthelbaldova smrt jen o dva roky později vedla ke znovusjednocení království. Ve 20. století byla Æthelwulfova pověst mezi historiky špatná, neboť byl považován za příliš zbožného a nepraktického a jeho pouť do Říma byla považována za útěk od jeho povinností. Historici v 21. století ho vidí zcela jinak, totiž jako krále, který upevnil a rozšířil moc své dynastie, vzbuzoval respekt na evropském kontinentu a vypořádal se s útoky vikingů účinněji než většina jeho současníků. Je považován za jednoho z nejúspěšnějších západosaských králů, který položil základy k pozdějšímu úspěchu svého syna Alfréda Velikého.